Přípravkám skončila podzimní sezóna a chystají se na zimu

Trenérka Hanka Štrosová:

Hodnotím cíle, které jsme si nastavili a to stále držet mládežnický fotbal opravdu mládežnickým, protože za mě a doufám, že mluvím i za své kolegy trenéry není výsledek utkání na prvním místě a podle toho také nastavujeme dětem a rodičům pravidla, přes které nejede vlak. Stále jsme v malém klubu, kde však je o fotbal obrovský zájem a nemáme nouzi a počty dětí, ale spíše o počty rozumných dospělích, kteří se dětem věnují, což je zádrhelem většiny klubů, kde nejsou trenéři profesionály. I tak musím říct, že až po školičku máme super kolektiv trenérů se kterými je dobrá domluva a snažíme se udržet humpolecký mládežnický fotbal na úrovni a myslím, že se nám z velké části daří dělat dobrou vizitku. Kdo zabředne do našeho kolotoče, pochopí, že starat se o kopu dětí včetně veškeré administrativy, tak aby to mělo hlavu a patu, není absolutně snadné, i když mají trenéři své rodiny, stálé zaměstnání, tráví svůj volný čas na hřišti a za to je obrovské díky. Já po patnáctileté praxi trénování dětí vidím velký smysl v tom, když děti jsou s námi v jednom kolektivu, kde je to baví a mohou se zlepšovat jak sportovně, tak lidsky a mám obrovskou radost za každé spokojené dítě, které chce sportovat, což je to nejdůležitější. Smyslem pro všechny by mělo být přijít na hřiště a přepnout do jiného módu, kde jsou sice pravidla, ale i svoboda se projevit a jít domů vyčerpaný, ale spokojený. Paradoxem pak bývá, že výsledky nemáme na prvním místě a přesto se dostavují a tak neustále hledáme dětem těžší a těžší překážky. Samozřejmě, že chceme vychovávat vítězné a dravé typy, ale zároveň neuhnout z cesty, která je nastavená, to znamená žádný nakopávaný fotbal na úkor výsledku, ale těžké situace pod tlakem, složitá řešení a učení se vlastními chybami, které nebudou trestány. Mým přáním je, aby naši hráči byli cílevědomí, vytrvalí, hlavně samostatní a nečekali na nějaké pokyny jako loutky na provázku, takže prosím chápejte, když se na hru trenér „jenom“ dívá, v tom roste sebedůvěra a přemýšlení hráčů nad danými situacemi a do budoucna nezávislí hráči/lidé. Prosím také chápejte biologický věk a momentální nastavení úrovně všech dětí, které máme, každé vnímá jinak rychle, učí se a roste jinak a ne nejsme dostatečně velký klub na to, abychom si hráče vybírali a měli všechny na stejné úrovni, díky za to, musíme pracovat, s tím, co máme a proto přihlašujeme více soutěží, aby měly děti vytížení. Spoustu lidí vidí nějaký prohraný turnaj s těžším soupeřem za méněcenný a najednou se hledají chyby, kde se co a jak stalo apod., ale nikoliv všechny prohry jsou stejně významné jako výhry. Protože momentální porážka není opravdu porážkou, pokud je vybrušován herní koncept hry a překonávání různých mantinelů jako např. pevná vůle a nasazení. V takových chvílích je nutné držet se pohromadě, aby děti pochopily, že trenér i rodiče jsou při nich i přesto, že se třeba zrovna nedaří, zpracování emocí ve všech situacích je na prvním místě před talentem.

Pokud se zaměřím na nynější svou kategorii starší přípravky, tak když se ohlédnu asi nebudu nikterak hodnotit nějaké postupy na Planeu a naši soutěž, kde se to zdálo víceméně pro hráče snadné, ale shrnu to asi tak, že individuálně se děti, které plní docházku a myslí to s fotbalem vážně, rozvíjí doufám správným směrem podle jejich momentální úrovně. Čeká nás náročná zimní sezóna, kde budou i nějaké těžší výzvy než jsme zvyklí a těším se na to, jak se s tím naši borci popasují, také nás čeká každoroční trénovaní v mrazu a nabírání síly a kondice. Chceme jít cíleně mimo komfortní zónu.